Bořanka

Historie a současnost kapely “BOŘANKA“

Dechový orchestr „Bořanka“ vznikl v roce 1977 z nadšení několika hudebníků, kteří v prudkém rozvoji tanečních skupin a decibelů chtěli zachovat i přiblížit melodičnost a krásu lidové písničky. Název této dechovky byl odvozen od pojmenování jedné obce středočeského kraje Bořanovice, kde několik členů orchestru včetně vedoucího Stanislava Řápka st. bydlí nebo bydlelo. Název „Bořanka“ vymyslela manželka kapelníka Drahomíra. Jako znělka kapely bylo zvoleno trio písně od Karla Valdaufa Štěstí v písni, které začíná slovy „Kdo má rád tu českou písničku...“.

Dle vyjádření odborníků v oblasti dechové hudby dosáhl tento soubor výtečných úspěchů. Bořanka se v  krajské soutěži hudeb v Lysé nad Labem v r. 1981 umístila na 1. místě a zajistila si tak postup mezi nejlepších osm kapel do celonárodní soutěže „O zlatou Křídlovku“ v Českých Budějovicích. Diplomy s uznáním „Za rozvoj Kmochova Kolína“ svědčí o tom, že i na tomto velkém setkání hudebníků si našla kapela Bořanka své místo.

Dalších vystoupení Bořanky bylo na stovky. Jmenujme například výstavu Země živitelka v Českých Budějovicích, mírové slavnosti v Houštce, autorské koncerty se známými skladateli (Vítů, Vejvoda, Kubeš, Doško), májové slavnosti, zájezdy do Německa, koncerty a estrády, pietní akty, pohřby, taneční zábavy, Vlachovku, apod. V roce 1989 oslavila Bořanka své 1 000. vystoupení. Různých diplomů a ocenění má kapela velké množství, ale nejdůležitější jsou ty, co zůstanou v srdcích posluchačů. V posledních letech je znát, že lidová a dechová hudba dostává na frak, hlavně v Praze a okolí. Válcuje ji hudba elektrická, počítačová. Pochopitelně lidovku nemůže počítač nikdy nahradit, protože nemá srdce. Dobří hudebníci mají málo příležitostí, taneční sály byly zrušeny, korporace se rozpadají a bůh ví, co je ještě příčinou. Většina mladých má radši elektrické nástroje, než aby se učili na nástroje žesťové (trubky, klarinety, pozouny, apod.)

 Jsem velice rád, že moji synové Libor a Stanislav se učili hře na trumpetu tak jako já. Vždyť já hraji již více jak šest desítek let. Dnes již není tolik příležitostí muzicírovat, ale přece jen nějaké ty máje, masopusty, pohřby a taneční zábavy spolu odtroubíme. Také všichni tři rádi chodíme troubit do kostelů, hlavně o vánočních svátcích a na závěr roku hrát Rybovu mši. Když nás v kostele poslouchal kardinál Miroslav Vlk, řekl, jak nám hezky ty zlaté trubky hrají, aniž by tušil, že potvrdil správnost názvu prodejny Barvy-Laky „Zlatá trumpeta“, kterou založil syn Stanislav, nyní firma Triocolor - Měšice. Libor a Stanislav byli též členy jazzové bigbandové kapely „Jazzdeath“ více jak deset let. Avšak pro nedostatek vhodných příležitostí k vystupování kapela jako celek přestala dále hrát.

 Když v roce 1935 založil bratr mého tatínka, tedy můj strýc, Emil Řápek v Bořanovicích dechovou hudbu, na kterou navázala v roce 1977 kapela „Bořanka“, tak mohu jen konstatovat, že v roce 2015 tomu bude již 80 let, co Řápkové v Bořanovicích lidovku hrají. Aby i nadále tato tradice nezanikla a mohla pokračovat, vedu k této hudbě i vnoučata Adélku a Jakuba. Oba chodí do ZUŠky, a to na klavír a Jakub od roku 2013 ještě na tenor (baskřídlovku). V květnu roku 2014 také poprvé oba účinkovali s Bořankou a měli tak možnost nakouknout do tajů kapely. A kdeže to bylo - no přece v Bořanovicích.

 Sepsal Stanislav Řápek st.  (říjen 2014)